Jak již naznačuje jméno, vystavěl hrad Templštejn na strmém ostrohu nad řekou Jihlavou u Jamolic řád templářů a učinil z něho sídlo své komendy; stalo se tak v roce 1298. Z této doby pochází jádro hradu, vymezené mohutnou plášťovou zdí, která má půdorys kruhové výseče. Její hrot, obrácený k přístupové cestě, zpevňuje velký pilíř. Uvnitř areálu jsou patrné trosky mázhaus, velká síň, palácové budovy. Neobvyklá stavební podoba hradu je kladena do souvislosti s anglickou architekturou. Nedlouho poté, co bylo dokončeno jádro hradu, začala asi stavba částečně zdvojeného hradebního pásu, který obepjal ze všech stran starší jádro. O templářském řádu, založeném v r. 1119, je na Moravě první zmínka v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23. ledna r. 1243. V ní se hovoří o templářském komturovi pro Moravu Fridrichovi. Z dvou řádových komend, známých na Moravě, byla nepochybně starší řádová komenda v Čejkovicích, o které máme zprávu z r. 1248. O druhé komendě, v Jamolicích, kde templáři postavili kostel a obsazovali i faru, je bezpečná zpráva až z r. 1279.
Teprve koncem 13. století začali templáři budovat mimo Jamolice hrad Templštejn, na nějž pak komendu přenesli. Prvá zpráva o templštejnské komendě pochází z r. 1281, kdy se uvádí jako sídlo komtura Dětřicha; poslední zprávy sahají do prvních let 14. století (1301, 1303). Jamolická, respektive templštejnská komenda vlastnila Jamolice, později též hrad Templštejn, Dobřínsko, Petrovice, Popice a dočasně, do r. 1290, též dva lány a dvůr ve Svatoslavi na Třebíčsku, které tehdy komtur Žibřid prodal opatu třebíčského benediktinského kláštera Janovi. Komenda vykonávala patronátní právo nad farními kostely v Horních Dubňanech, Dobřínsku a v Jamolicích a nad filiálními kostely v Dukovanech a v později zaniklých Bohuslavicích u Templštejna. Po upálení význačných představitelů templářů v r. 1310 a po zrušení řádu na církevním koncilu ve Vienne skončilo působení templářů na Templštejně.
Po zrušení řádu r. 1312 zřejmě přešel Templštejn do vlastnictví krále Jana, který jej v r. 1318 postoupil Bertoldu Pirknerovi z Pirkenštejna (hrad zůstal v držení i jeho synů, kteří se jako majitelé připomínají v r. 1349). Po něm a jeho synech drželi hrad páni ze Šelmberka a od roku 1379 páni z Lipé, kteří sídlili v Moravském Krumlově. Patrně za těchto majitelů došlo k rozšíření obytných kapacit i hradních opevnění včetně mohutné štítové zdi, která však nebyla nikdy dokončena (měla chránit hrad především před přímým účinkem dělostřelby), přesto ale zůstala dokladem typické ochrany hradu v 15. století. V r. 1397 byl v zeměpanském držení a jeho purkrabím byl Markvart z Pechtic. V r. 1410 byl opět jeho majitelem rod z Lipé.
Pány z Lipé vystřídali na čas v r. 1482 v držení hradu Osovští z Doubravice, ale později jej opět získali do svého držení. Poslední z nich, Pertold Bohobud z Lipé, se účastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandu 1 v letech 1618 - 1620, a proto mu bylo zboží odňato. V r. 1623 je spolu s Moravským Krumlovem koupil kníže Gundakar z Lichtenštejna. Hrad Templštejn nebyl nikdy dobyt, avšak zanikl zřejmě po velkém požáru, který můžeme datovat jedině do první poloviny 16. století. Usuzujeme tak z ohořelých částí stavby, trámů, veřejí a kovových předmětů. Objevily se zřejmě i pokusy o jeho záchranu, jak o tom svědčí nalezené kameny s letopočtem 1552. Jako pustý je následně hrad uváděn od r. 1625.
Když se podíváme podrobněji na původní architekturu hradu, tak lze zjistit, že původní pětiúhelníkové templářské jádro bylo bezvěžové, obehnané 2m silnou plášťovou zdí se zaoblenými rohy. Miniaturní vnitřní nádvoří bylo přístupné branami na severu a východě. Pozdější držitelé rozšířili hrad o prstencové předhradí, které bylo přístupné od jihu věžovitou branou. V tomto předhradí se nacházely i další obytné budovy, zejména pak palác, který vybudovali zřejmě páni z Lipé a který se stal hlavním obytným objektem hradu. Od okolní krajiny byl hrad oddělen třemi příkopy: mezi druhým a třetím stála na skalnatém valu mohutná štítová zeď, prostor mezi prvním a druhým příkopem byl chráněn předsunutým opevněním nejasné podoby. M. Plaček navíc zmiňuje zcela na jihu před prvním příkopem zbytek valu, který naznačuje, že hrad byl obléhán.
Z hradu Templštejna se dochovaly rozsáhlé valy dále výrazné zbytky zdiva - především mohutné trosky štítové zdi, a nepřehledné zříceniny objektů předhradí a jádra, dnes do značné výše překryté okolním terénem s náletovým porostem, který silně ztěžuje či spíše ztěžoval orientaci a pohyb v areálu (k tomu musím totiž konstatovat, že v současnosti velká část tohoto náletového porostu byla odstraněna, sice ne mimo areál hradu, ale přesto patří neznámým dobrodincům ode mne velké uznání a díky), ale i tak si zachoval svou specifickou tvářnost. Templštejn zůstal nádhernou zříceninou obrovského hradu s úžasným výhledem do údolí řeky Jihlavy, která rozhodně stojí za navštívení.


částečně čerpáno z knihy Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava